Metodická příručka MŠ: Kap. 17, Autoorální praktiky

Hned na úvod hodiny je vhodné dětem zdůraznit, že autoorální techniky patří mezi tzv. techniky masturbační a tudíž jsou naprosto přirozené. A kdo prohlašuje, že nemasturbuje, masturbuje až doteď. Ačkoliv přiznání jednoho ze spoluautorů této metodické příručky, konkrétně Ing. Růžičky, že provozuje autofelaci, při jeho váze 130 kilo hraničí s vytahováním a tým autorů je fakt zvědavý na večírek na nejbližším víkendovém teambuildingu.

V rámci obecného úvodu také je vhodné dětem připomenout, že autoorální techniky jsou naprosto bezpečné z hlediska nechtěného otěhotnění a taky z hlediska přenosu sexuálních nemocí a proto jsou doporučovány namísto nechráněného sexu. Jejich výhoda ve srovnání s tradičními masturbačními technikami spočíva zejména ve zvyšování celkové fyzické zdatnosti organismu a to jmenovitě ve výrazném nárůstu flexibility. Také byl u lidí, věnujících se autoorálním technikám pravidelně, zaznamenám měřitelný nárůst zájmu o osobní hygienu, hlavně pohlavních orgánů, což je u dětí a u dospívajících velice pozitivní výsledek.

Kontraindikace

Autoorální techniky sice zkouší každý, ale jsou poměrně náročné a zdaleka ne každému se vždy daří. Dětem je třeba zdůraznit některé rizikové faktory. Pochopitelně nadváha je faktor zcela kritický. Zdůrazňováním, že štíhlá postava je nejenom přitažlivější, ale že jsou s ní i mnohem dostupnější kvalitní autoorální orgasmy, by mohla štíhlým dětem zvýšit sebevědomí a otylejší motivovat ke změně stravovacích a pohybových nároků.

Zejména u dívek s košíčky velikosti C a více může nastat problém s překážejícím poprsím. Jim je třeba zdůraznit, že varianta autoorálního dráždění prsních bradavek je naprosto plnohodnotný ekvivalent dráždění klitorisu, aby se v nich zbytečně nevyvinul příslušný komplex. Podobně hochům s příliš malými penisy je třeba zdůraznit, že o nic nejde, že nejsou o nic horší než my všichni, co to zvládneme a že není se třeba kvůli velikosti penisu trápit. Tady je vhodné použit úsloví o malém kašpárkovi a velkém divadle, kolika mužům už to pomohlo.

Příprava

Dětem je třeba zdůraznit, že lidi nejsou psi a autoorální techniky pro nás nejsou tak jednoduché. Naprosto kritické je správné rozcvičení a to v trvání nejméně 20 minut. Je vhodné kombinovat tradiční gymnastické prvky s protahováním jogového typu (viz obrázek). Vzhledem k povaze cvičení by ukázkovou rozcvičku měl provádět jen kvalifikovaný pedagog, ideálně s kvalifikací z FTVS nebo ekvivalentním certifikátem.

Není vhodné se pokoušet o úspěšnou autoorální techniku hned napoprvé. Je pravděpodobné, že to zabere spíše několik týdnů až měsíců pravidelných tréninků. Na druhou stranu to v dětech bude rozvíjet trpělivost a cílevědomost. Při tréninku je vhodné si vést tréninkový deník a zaznamenávat si např. jak blízko se dostali v ten den jazykem k pohlavním orgánům, protože pokrok dětem dodá další pozitivní motivaci k tréninku.

U dívek je pochopitelný problém, že vzdálenost mezi koncem jazyka a pohlaními orgány je (obvykle) větší než u hochů a tento rozdíl není kompletně vyrovnán obecně větší flexibilitou dívčího těla. V konečném důsledku to u dívek vyžaduje větší nasazení a delší trénink, ale je třeba dětem zdůraznit např. v rámci prgramu MŠ Stejné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, že dosažení úspěšného autoorálního orgasmu, toho tak lukrativního cíle, zdaleka není vyloučeno jen proto, že někomu schází penis.

Obecně experti doporučují věnovat se autoorálním praktikám před jídlem, po vyprázdnění a ideálně po sportovním výkonu nebo návštěvě sauny, obojí může v kritické chvíli ubrat cenné centimetry tam, kde to je zrovna rozhodující.

Upozornění: Nesmí se naopak podcenit přiměřené pití tekutin. Špatná hydratace organismu může být zdrojem křečí a potenciálně i vážných zranění.

Praktika

Obvyklý začátek autoorálních praktik (znovu připomenout důležitost pečlivé rozcvičky) je stejný jako poloha jogy zvaná pluh (viz obrázek), ideálně s nohami opřenými o zeď nebo ribstole. Někdo preferuje měkký podklad, např. molitan nebo postel, ale specialisté obecně doporučují pevnější podklad např. podlahu s kobercem kvůli větší stabilitě a menšímu riziku vážných zranění. Pak za použití gravitace nebo za přitahování rukou za hýždě lze přistoupit k pokusům o přiblížení jazyka k penisu resp. klitorisu.

Hoši můžou použít ruku pro částečné přitažení penisu k ústům, ale doporučuje se opatrnost, aby při větším tahu nedošlo k natržení některé části. Dívky bohužel musí trpělivě pokračovat bez manuální pomoci, protože u nich protahování pohlavních orgánů není stejně jednoduché, ale na druhou stranu se lze soustředit na trénink natahování jazyka, pro tyto techniky velice vhodný (viz obrázek).

Pokud ze začátku nelze kontaktu ústa/pohlavní orgány dosáhnout, lze se v teto pozici u hochů i u dívek spokojit s běžnou masturbací a pokládat to jen za další trénik. Hlavně neztrácet elán, úspěch se jednou dostaví.

Dojde-li ke kontaktu úst s pohlavními orgány, lze postupovat jako u běžného orálního sexu. Doporučujeme pedagogům si se žáky zopakovat kapitolu o orálním sexu. Hoši můžou používat i variantu v sedě, která je vhodnější pro začátečníky, ale namáhavější pro majitele menších penisů.

Pro zkušenější děti, např. které se pravidelně věnují józe nebo gymnastice a zvládají bežně cviky typu "nohy za hlavou", lze předvést i pokročilejší pozice. Tyto pozice pedagogům už jen vzhledem k věku doporučujeme předvádět jen na ilustracích a ne osobně.

Poznámky na závěr

Děti je třeba opakovaně upozornit, že zdaleka ne každý se může úspěšně věnovat autoorálním praktikám, a zcela jistě skoro nikdo to nezvládne bez poctivého tréninku, snahy a disciplíny.

Také je třeba dětem připomenout, že sex bez lásky je jen prázdné cvičení a oba (nebo všichni) účastníci sexuálního aktu by k sobě měli něco cítit (ideálně lásku) - což naštěstí autoorální praktiky bezpečně splňují. Křesťansky orientovaným dětem je zase třeba připomenout, že při autoorálních praktikách nedochází k vylévání semena na zem, čímž se vyhovuje požadavkům jejich referenčního manuálu a tudíž jde o povolenou praktiku (byť na finální vyjádření různých církví Ministerstvo pořád čeká).

Hochy je dále třeba upozornit na problém s konzumací ejakulátu. Jelikož to budou v dospělosti často od žen vyžadovat, je vhodná jistá předběžná zkušenost s touto praxí také z druhé strany, ale ve stísněné pozici při autofelaci nemusí být polknutí možné a je třeba si dát pozor na zaskočení a z toho vyplývající potenciální zdravotní rizika (jsou známy i případy zadušení).

Dívky je třeba upozornit na to, že autocunnilingus je přece jen výrazně namáhavější a zřídkavější než u hochů autofelace a že potřebná délka a intenzita tréninku bude patrně mnohem větší - nicméně jako v případě hochů i samotná cesta je cíl a hochům i dívkám je třeba popřát hodně zábavy při snaze.

Za Ministerstvo školství, mládeže, sexu a tělesné výchovy
MUDr. Mgr. Adam Michal Farský, asistent náměstka někoho důležitého a zástupce vedoucího komise pro reformu sexuálního vzdělávání na základních školách v ČR

P.S. Autoři nakonec po zralé úvaze vyřadili z příručky následující kapitolu věnovanou análněorálním praktikám, jelikož fakt nechtějí definitivně nasrat pány Hofírka a Šupu, takže text příručky dále pokračuje kapitolou 19.

P.P.S. Veškeré ilustrace jsou © 2010 VCh. Autoři děkují z celého srdce ilustrátorce i modelům.